Jogananda
Příběh knihy
ŽIVOTOPIS JOGÍNA Paramhansa Jógananda
Knihou
Životopis jogína nám Paramhansa Jógananda zanechal nejen
inspirující vyprávění svého života a své cesty k
Seberealizaci, ale také jeden z největších drahokamů duchovní
literatury všech
dob. Málo knih dvacátého století mělo stejný duchovní dopad
světového rozsahu; málo jich tolik spojilo Východ a Západ
duchovně; málo jich získalo srdce milionů čtenářů svým
universálním duchem a inspirovalo je k hledání Pravdy jako tato.
Proč
znovu vydávat první vydání tohoto díla, když v angličtině je
již třinácté vydání a text v italštině je k mání již víc
než padesát let?
Vysvětlení
nám podává samotný Jógananda. Když mluvil o svém stěžejním
díle, řekl:“Obsahuje
mé vibrace!“
Životopis
jogína dosáhl současné podoby mnoha vydavatelskými změnami jak
během Jóganandova života tak i po jeho smrti. V důsledku těchto
změn původní verze přenáší nejvíce bezprostředně autorovy
vibrace.
Pro
lepší pochopení hodnoty jednotlivých vydání prozkoumáme
společně na následujících stránkách vydavatelskou historii a
vývoj tohoto mimořádného díla.
Plod
úzkostlivě pečlivé pozornosti
Jógananda
prohlásil, že na tomto svém nejdůležitějším díle pracoval
dvacet pět let. Jak řekl, šlo o velkou lekci pro něj, protože
byl zvyklý psát pod vlivem proudu inspirace, dokonce nikdy znovu
nečetl svůj rukopis. Byl to úkol, kterému se vždy vyhýbal, ale
touto knihou ho Bůh přinutil ke kázni a opětovnému pročítání každého
kousku svého Životopisu. Mistr věnoval úzkostlivou pozornost
každému detailu svého díla, dvacet pět let ji zdokonaloval až
dosáhl formy, která byla schopna přenést čtenáři jeho vibrace
nejčistším způsobem. Prohlásil, že to bude nejdůležitější
dílo jeho života, jeho „mluvčí“ a že promění život
milionů lidí.
Vznik
Životopisu jogína
1921-35
Jógananda
shromažďoval a zaznamenával různé příběhy, které zamýšlel
zahrnout do svého životopisu. Některé z nich použil také ve
svých písemných lekcích: Hazrat, muslimský divotvorce; květáková loupež; o policistovi,
který usekl světci paži.
1935-36
Během
pobytu v Indii Jógananda sbíral příběhy a vyprávění o Lahiri
Mahašájovi a jiných světcích.
1937-46
Jógananda
pracoval na Životopisu převážně v klidu své poustevny v
Encinitas, v Kalifornii. A od roku 1939 až do 1940 se dílu
věnoval naprosto.
Při čtení Životopisu je potřeba určitého stupně duchovní citlivosti k pochopení Jóganandovy velikosti mezi řádky jako bytosti světce ve spojení s Bohem. Psal o velikosti mnoha jiných světců, ale nikdy o své vlastní. Také to bylo tím, že zamýšlel toto dílo nazvat: Jogíni Indie, podobní Kristu. V roce 1938 na konci vydání Kosmických písní oznámil tuto příští publikaci těmito slovy: Jogíni Indie, podobní Kristu, práce dvaceti let metafyzického hledání. Je to vyprávění o skutečných událostech, třebaže se zdají víc podivné než jakákoliv vymyšlená věc. Jsou to osobní zkušenosti autora. Obsahuje mnoho překvapivých příběhů o zázračných životech velkých mistrů a světců Indie.
Je skutečná, zářivá a
vzrušující od začátku až do konce. Představuje mimořádný
popis astrálního světa, skutečné místo po smrti, kde všechny
duše najdou úkryt mezi dvěma vtěleními. Vyjde v únoru 1944.
Bylo třeba
ještě trochu času než stěžejní dílo Jóganandy spatřilo
světlo světa. Mistr pokračoval na knize první
lednový týden roku 1945 v Encinitas, ve své pracovně. Dělal jsem
revizi pro
vydavatelství, čteme v Životopise. Ve svém
časopise EAST-WEST ve vydání leden až březen 1946 oznámil
Jógananda také jak použije příjmy z tohoto díla: na vystavění
Světového zlatého města (neboli Komunity světového bratrství) v Encinitas
kam pozval rodiny, aby tam žily společně “jednoduchý život s
vysokými ideály“. K otevření
této komunity došlo v roce 1948. Ideál Kolonií světového
bratrství najdeme v originální verzi Životopisu.
1946: první vydání
Ke zveřejnění Životopisu jogína
si Jógananda vyhlédl poprvé a naposled vydavatelství mimo organizaci.
Šepoty
z věčnosti, Kosmické písně, a
všechna ostatní díla, která do té doby vyšla, byla vytištěna uvnitř SRF
(Jóganandovy organizace). Osoba zodpovědná za vydání Životopisu,
Tara Mata (Laurie Pratt) musela dlouho hledat, než našla
vydavatelství ochotné knihu vydat. Konečně byl tento úkol svěřen
Filosofické knihovně v New Yorku. V prosinci roku 1946, byl
Životopis jogína poprvé vydán veřejně. Na Mount Washington se
dostal krátce před vánoci: překrásný dar pro Jóganandu, jeho žáky a mnohé
další duchovně hledající!
Knize se
dostalo neobyčejného přijetí. Byl to opravdový obrat v
Jóganandově misi; on sám řekl v té souvislosti, že Životopisu
se povedlo to, co on stěží dokázal přednáškami pro tisíce
lidí. Začala, jak on řekl, „probouzet svět“. Výrazy jako
'karma', 'jóga' , 'kosmické vědomí', 'zhmotnění', 'samadhi', téměř zcela
neznámé v západním světě, poprvé začaly být předmětem
pozornosti. Z toho důvodu byl Jógananda
nazván“otcem jógy na Západě.“ Jógananda napsal, moje
duchovní dílo se rozšířilo nad mojí
představivost. Noví žáci se v houfech objevovali na prahu Mount
Washington, kde až dosud bylo mnoho místností prázdných a
dokonce byly pronajímány veřejnosti. Jógananda dostával tisíce
dopisů od čtenářů. Mezi nimi byl i nositel Nobelovy ceny Thomas
Mann, který napsal:„Tento
obnovený kontakt s oblastí jógy svojí myšlenkovou nadřazeností
nad hmotným světem a svojí
duchovní kázní byl pro mne velmi poučný a jsem Vám vděčný,
že jste mi umožnil ponořit se do tohoto
úchvatného světa.“
Po uveřejnění knihy ve Velké
Británii v roce 1949 ohlas knihy dosáhl světových rozměrů. V té
době už kniha byla dostupná v mnoha
jazycích: italsky v roce 1951; také holandsky, francouzsky,
německy, španělsky, švédsky, v jazyce bengali a hindi. V roce
1954 se dostala na Střední Východ a vyšla v arabštině.
Následovalo vydání v japonštině. Podle oficiálních údajů
byla přeložena do 18 jazyků, ale existují další překlady v
ruštině, chorvatštině, srbštině, češtině, turečtině,
polštině, rumunštině, bulharštině, finštině a pravděpodobně
ještě v dalších jazycích.
(Překlad
L.M. 7 2015; z materiálu Ananda Assisi před novým vydáním v
italštině.).