Jednota v rozmanitosti
JEDNOTA V ROZMANITOSTI
Píši
na přenosném počítači na letišti v Seattlu, kde čekáme na
zpáteční let do Kalifornie po týdenním programu v Seattlu.
Letiště jsou velcí rovnostáři, jak oba, já i Devi víme,
protože na nich čekáme více než dvacet
pět krát za rok. Člověk vidí lidi z celého světa: s tmavou i
světlou pokožkou, s čepicí kšiltovkou, s
turbanem, rodiny a přátele povídající si anglicky, italsky, v
jazyce Hindi a v jazycích, které ani neznáme. Všechno je
podivuhodná pestrost, ale jsme na letišti a jsme v podstatě
společní pasažéři. A tak je to i na
téhle malé planetě letící vesmírem, jsme pouze spolucestující.
Kdybychom ale mohli spatřit jednotu pod
tou pestrostí, mohli bychom být všichni přátelé. Můžeme
všichni být rodina. Můžeme všichni mluvit stejným jazykem
srdce.
Jeden
z našich programů v Seattlu zahrnoval i vystoupení židovského
rabína, muslimského imáma a křesťanského kněze a také nás,
Devi a mne. Na konci naších přednášek byly modlitby za světový
mír. Rabín ji pronášel v hebrejštině, imám zpíval verše z
Koránu a křesťanský kněz přednesl modlitbu z Bible. Mnoho
přítomných mělo slzy v očích, protože dobří lidé ze všech
koutů světa touží po respektování života, svobody touhy po
štěstí, po sjednoceném světě.
V
tomto období přeměny v historii vidíme velký zápas vědomí
mezi těmi, kdo chtějí vnutit jejich omezené pohledy rozdělené
země a těmi, kteří touží po spojeném světě. Není čas na to
být pasivní. Ti kdo chtějí mír a
harmonii, musí vyzařovat světlo modlitbami a meditací,
přátelstvím k cizincům a mít otevřenou náruč k
těm méně šťastným.
Protože
jsem žil mnoho let se Svámím Krijánandou, viděl jsem sílu
přátelství. Jednou jsme byli v New Yorku, kde Svámidží mluvil k
velkému shromáždění duchovně smýšlejících lidí. Právě se
objevil první walkman značky Sony a Svámidží dvakrát navštívil
obchod, aby koupil pár těchto novinek, aby si to lidé mohli
poslechnout na prodejním stánku Anandy. Choval se k majiteli
obchodu jako obvykle, přátelsky a pozitivně, nepřemýšlel jsem o
tom. Ale když jsem odjížděli, vrátili jsme se do obchodu ještě
jednou, abychom se rozloučili s prodavačem, který nám pomohl. K
našemu překvapení, muž začal plakat a požádal Svámidžího o
fotku. Řekl, že ztrácí svého nejbližšího přítele.
Svět
nám vrací to, co vyzařujeme. Život se stane o tolik příjemnější,
když vyzařujeme přátelství, mír
a harmonii. Chceme-li lidstvo vidět opravdu jako obraz Boží, potom
jednejme jako boží zástupci tím, že se staneme rukama, nohama,
srdcem a myslí Nekonečného přítele. Jen když vidíme každého
jako bratra nebo sestru, jako dítě stejného Otce/Matky, uvidíme
opravdový mír a harmonii.
Jak
napsal Paramhansa Jógananda v Šepotech z věčnosti, „Nauč
nás Otče, rozpustit uměle zmrazené hranice rodiny, společnosti a
národa, teplem naší lásky a porozuměním.“
V jednotě, Najasvámí Jyotish